Taky kolikrát jedete autem a místo toho, abyste používali zdravý rozum, tak přemýšlíte, jestli 10 m za vámi byla či nebyla nějaká značka? Okolí mého domu je doslova prošpikováno značkami hlavní silnice a konec hlavní silnice. Toto značení už zde způsobilo nejednu nehodu.
Nikdy jsem ani nepochopil, proč člověk v novém Mercedesu, BMW nebo Astonu u nás nemůže jezdit po dálnici třeba 200km/h, když toto auto zabrzdí z 200km/h rychleji než kdejaká Škodovka ze 130km/h. Policejní měření rychlosti na dálnicích nebo dvouproudých silnicích ve městech je úplně postavené na hlavu - tedy pokud nepokutují řidiče za to, že nedodržují minimální povolenou rychlost. Za celou svou kariéru řidiče jsem policajty nejčastěji potkával na opravených úsecích dálnic a to i v noci (za minimálního provozu). U nechráněného železničního přejezdu je oproti tomu vidím jen málokdy.
Za vrchol drzosti považuji autoškola - televizní test, který má asi jen za cíl přesvědčit všechny řidiče o tom, že jsou nesvéprávné tupé ovce a jeho odpovědi postrádají selský rozum. (Austokola naroda - jak udelat z lidi idioty)
V Nizozemí se i ve čtyřicetitisícových městech zkouší projekt bez značek. Platí jen pravidlo pravé ruky. Najednou jsou tak řidiči považováni za svéprávné myslící bytosti a ne jen za stroje na čtení značek. Světe div se, v těch městech, kde se chodec musí opravdu rozhlédnout, než vejde do vozovky; kde řidič jezdí tak rychle, jak sám uváží; kde řidiči na křižovatkách spolu komunikují a pouštějí se; dramaticky klesla nehodovost a zvýšila se plynulost dopravy!
Do extrému toto dohnali v jedné nizozemské vesnici, kde měli problém s nepřiměřenou rychlostí u školy. Místo dopravních značek však rozšířili školní hřiště až k bezprostřední blízkosti silnice. Řidiči tak byli nuceni být ve střehu a zpomalit.
Opačný příklad máme například z Bhutánu, kde zavedení semaforu vedlo ke zkolabování dopravy.
Že by nakonec měl Max Stirner pravdu?
Kéž by něco takového napadlo i našeho ministra dopravy Bártu. Bohužel, stávající vláda je jakoby složená z Rašínů, tedy několika klonů prvorepublikového ministra Rašína. A tento ekonom samouk zrovna nepatřil k těm, kteří přišli s objevnými a prospěšnými novinkami pro naši zemi. Naopak byl posedlý hodnotou české měny a vyrovnaným rozpočtem. Snaha o uspokojování obou těchto úchylek škodila jak společnosti, tak průmyslu.
pro ty, které problematika zaujala
pro ty, které problematika zaujala

Žádné komentáře:
Okomentovat