V posledním Reflexu jsme si mohli přečíst Hejmův článek, kterak si stýská nad stavem rockové hudby, že ona hudba už není rebelií, která bojuje za mír, boření stereotypů a požďuchuje konzervativní společnost.
Je podivuhodné, že se nad situací v rockové hudbě pozastavuje právě tento „rocker“. Svou avantgardnost a příslušnost k onomu rockovému stylu nebo chcete-li buřičskému hnutí, dokazuje jak ve své kapele, která začíná písničky v tempu 84 BPM a končí na 96 BPM a která své hudební dovednosti popisuje v popěvku „takhle to dělá žlutej pes - c-dur, g-dur, mercedes“; tak při svém působení v televizních estrádách, ve kterých se stylizuje do role hudebního odborníka s výborným hudebním sluchem, který posuzuje mladé zpěváky v soutěži superstar.
Možná se pan Hejma projevoval jako rebel za minulého režimu. Ostatně figuruje v Cibulkových seznamech pod krycím jménem Rony a má u sebe vyznačené kategorie agent, důvěrník a tajný spolupracovník. Nemějme mu to ale za zlé. Třeba STBákům tajně tupil hroty tužek a kradl ořezávátka. Pan Hejma je totiž buřič a rocker tělem i duší.
Žádné komentáře:
Okomentovat