Cajzli nám kradou Slovanskou Epopej

Ostatně není to první, ani poslední věc, co nám ukradli nebo ukradou. Sama Praha ukradla Moravě její historickou vlajku a používá ji jako městskou vlajku (tedy možná ji neukradla Moravě, ale estonskému městu Kunda (zřejmě s ním našla nějakou podobnost)). Je jenom naše chyba, že sebou necháváme takto zametat. Už v minulosti nám svou sebestřednost a namyšlenost mnohokrát dokázala.


Praha si asi uvědomila svou chybu, když pohřbila dílo architekta Kaplického, kterého následně nechala ležet mrtvého na chodníku. Městu se asi nelíbila nálepka vraha světoznámého architekta. Nyní si Pepíci asi musí absenci knihovny vynahradit nějakým jiným kulturním dílem a kde jinde jej vzít než na Moravě?

Praha si dělá nárok na dílo, které nechala sama před mnoha a mnoha lety téměř zplesnivět. Nyní po pečlivé rekonstrukci jej chce zpět do své péče, přičemž ani nenaplnila podmínky dané Muchovou závětí a nepostavila Muchovým plátnům odpovídající prostory. Pochybuji, že po tom, co se Slovanskou Epopejí provedla, má na ní ještě vůbec nějaký nárok.

Na adresu Moravského Krumlova se vyjádřil i pražský radní pro kulturu Pecha. "Stav zámku v Moravském Krumlově je tak katastrofální a tak tristní, proto si myslíme, že neumožňuje důstojné vystavení tohoto díla," řekl v Radiožurnálu pražský radní Pecha s tím, že turisté, kteří se na Muchu jezdí dívat, si musí myslet, že jsme barbaři.

Nevím, jestli tento člověk někdy překročil hranice svého města, ale i když zámek z venku nevypadá kdovíjak, uvnitř je v naprostém pořádku a tyto obrazy jsou bezpečně uchovány. Sám jsem výstavu 2x navštívil a prostory pro ni mi přijdou zcela vyhovující. Jestli Praze tolik záleží na Slovanské Epopeji, proč za ni se vztyčenou hlavou nebojovala za bolševika a posledních 60 let ji nechala v tom „rozpadajícím se“ zámku kdesi na Kamčatce?

Ostatně myslíte, že cílem Prahy je spíše zvýšit počet turistů v Praze o 0,0002% nebo snížit o desítky procent počet turistů v Moravském Krumlově? Na tuto otázku si odpovězte každý sám.

S potěšením sleduji humbuk okolo Slovanské Epopeje, Moravských vlajek a podobných malých aférek a doufám, že si Moravané konečně uvědomí svůj statut a hrdost. Radši Moravu odtrhnout a připojit ke Slovensku, než sdílet stát dál s Cajzlama.

Proč se koukám na sport (fotbal)?

Pamatuju na všechna ta utkání, která jsem jako malý ve společnosti mého dědy nebo jako větší ve společnosti mých přátel strávil na stadionech v Lužánkách a na Srbské. Buď jsem byl moc mladý a nechal se sdnadněji pohltit atmosférou, nebo hráči jako Pacanda (Hází ještě do bedny? Pije? Co teď dělá?), Švancara, Siegl a Přibyl předváděli lepší výkony. Teď už totiž není ani na koukání.

Že bych byl příliš rozmlsán zápasy Chelsea? Nemyslím, neočekávám od nikoho ze Zbrojovky trestné kopy jako od Frankieho Lamparda. Ale vždyť, ty vole, oni ty kluci ani neběhají, do balónu nejdou a technika žádná. Poslední hráč, který měl nějakou techniku, byl Lira (který ale údajně po příchodu ostatních Brazilců zvlčil). Dnes? Jediný, kdo to trochu táhne, je Trousil. Jinak naliskat! Chtěj nový stadion? Nasrat! V Líšni skoro není pořádnej plácek, kam by si šla děcka začutat. Proč něco stavět jedenácti lenochům?

Chodit na zápas FC Pohořelice byla větší zábava! Občas se ztratil balón, opilý zedník (člen tamních ultras) vběhl na hřiště, mužstvo nebylo schopno nastoupit v kompletní sestavě atd. Přitom výkony obou mužstev jsou pro oko laika téměř srovnatelné. FC Pohořelice hráli kolikrát s větším nasazením než hráči Brna (vidina piva zdarma za vyhraný zápas v pohořelickém hostinci udělá s mužstvem své). Možná by hráči Zbrojovky mohli zkusit hrát taky za pivo (rozhodně si nic víc, než škopek Starobrna za ty špíly nezaslouží).

Ale abych Zbrojovce příliš nekřivdil, ona není z daleka jediná v lize, kdo hraje hnusný fotbal. Hráči téměř všech mužstev běhají, jak když se táhne sopel, zakopávají míče, drží za dres, pomalu střídají, simulují a zdržují.

Kdybych ten fotbal pískal já, to by bylo žlutejch. Jen toho Řepku bych nevylučoval. Jeho plivanec si totiž zaslouží skoro celá fotbalová liga!

Proč se koukám na sport (formule 1)?

Dnešek měl být mým sportovním dnem. Abyste si nemysleli, nepouštěl jsem se do nějakého sportu - na to mám své údy moc rád, ale venku bylo škaredě a jednu z mála zábav tak představovalo sledování VC Německa Formule 1 a sledování večerního zápasu Zbrojovky.
---------------------
Začněme formulí 1. Už čtvrtým rokem přicházím na to, že je zábavnější si o F1 číst, než ji sledovat. Na tom se asi nic nezmění, dokud FIA nezavede pravidla, která by pro diváky sledování formule zatraktivnila. F1 je taková nuda, že bych se ani nebránil zavedení pravidel ve stylu amerického wrestlingu. Jezdci by si před startem losovali, která čtyři auta způsobí hromadnou kolizi v první zatáčce. Každé auto by mělo v kolech malé roznětky, které by náhodně během závodu vybuchovaly a tím roztrhaly jezdcovu pneumatiku na kousíčky. Jednou za sezónu by šlo i jednoho jezdce ze startovního pole obětovat nebo mu alespoň způsobit nějaká vážné zranění. Kdo z nás by si za ty platy jezdců, kteří jsou mimochodem placeni pro naše pobavení, nenechal třeba zlomit nohu? Když mi dáte Alonsův plat můžete si i vybrat, zda mi svou baseballovou pálkou udeříte do kosti stehenní nebo do lýtka. Místo toho mají „jezdci“ (hodilo by se pro ně označení spíše slečinky) mezi sebou gentlemanskou dohodu o tom, že se nebudou blokovat při předjíždění.

Místo atraktivní podívané jsme svědky bezmála dvouhodinové nudy, která se mnohdy zdá být i dvacetihodinovou. Start a vy očekáváte předjíždění v prvních kolech a snad i nějakou kolizi. Po prvních pěti zatáčkách se ale zdá být o všem rozhodnuto. Díky zákazu tankování už nehrozí, že by nějaký mechanik uhořel v boxech (s nostalgií a slzou v oku doporučuju do youtube zadat: Verstappen fire nebo Räikkönen Kovalainen Brazil 2009, což je sice menší oheň, ale potěší). Souboje kolo na kolo a vzrušující momenty jsou spíše zásluhou počasí než umění jezdců. Nezbývá tedy nic jiného než po pár kolech usnout a po té se vzbudit akorát v momentě kdy Massa pouští Alonsa.

Krása! Nejenže F1 ochuzuje diváky o poslední technické vymoženosti, jaká v závodních sériích v USA fungují už léta, nejenže jim místo vzrušující podívané poskytuje poklidnou ukolébavku, ale F1 si z nich ještě dělá legraci.

Doby, kdy se F1 proháněla po atraktivních tratích a k vidění byla spousta soubojů, napětí, ale i havárií a nebezpečných manévrů, jsou asi nenávratně pryč. Poslední jezdec, který nebyl jen panákem, ale alkoholikem, hajzlíkem a vyčůránkem Räikönen je rovněž pryč.

Kdy konečně nějakého bohatého arabského šejka napadne vyhrabat ze skříně sportovní regule z éry turbomotorů a udělat formulovou sérií na Nürburgringu nebo Laguna Seca? Do té doby je opravdu zajímavější se koukat na závody malotraktorů, tam najdete dostatek vzrušujících momentů i bez zásahu počasí.

Když píši tento článek, mám chuť vyřknout tu oblíbenou větu: „Už nikdy se na F1 nebudu dívat!!!“, ale u čeho bych pak v neděli večer usínal?“

Rock for People 2010 vs. Pohoda 2010

Letos jsem přistupoval k festivalové sezóně tak nějak vlažně. Vůbec jsem, tak jako minulé roky, nežhavil Soulseek, abych měl všechny interprety naposlouchané a nenechal se ničím překvapit. Naopak, letos jsem jel na festivaly s tím, že si tam budu užívat všechno v klidu a třeba objevím nějakou novou muziku.
-------------------------------

Rock for people 2010
Vždy jsem na tento festival koukal trochu s despektem. Ano, téměř pokaždé se mu povedlo do ČR přitáhnout velké hvězdy (The Offspring, Placebo, Prodigy, Bloc Party)- ale téměř pokaždé tyto hvězdy měly už období největšího svitu za sebou (The Offspring, Placebo, Prodigy, Bloc Party); na druhou stranu je to přece jen festival, kterému tak trochu čouhá sláma z bot.

Letos setlist nebyl postaven jenom pro typického obyvatele ČR, i když výživná směs kapel Skunk Anansie, Archive, Jello Biafra, Gallows, The Subways nebo Muse byla doplněná o Divokého Billa nebo Horkýže Slíže v hlavním vysílacím čase. Tato, dle mého názoru, trochu schizofrení cesta: "Jak se stát velkým festivalem", byla ještě popostrčena mohutným angažováním bezvýznamných kapel z ČR směrem k vidláckému návštěvníkovi. Tyto kapely měly bez výjimky společné dvě věci: vyhrály nějakou bezvýznamnou hudební soutěž (hodnocenou zaručenými odborníky), byly samy o sobě docela bezvýznamné (nic proti kapele Final Fiction, ale hudba Guano Apes byla zajímavá naposledy v době Guano Apes).

Už po příjezdu jste se mohli naštvat, když po vás u vstupu do stanového městečka chtěli 200kč/osobu. Celkově jste si tedy k ceně vstupenky mohli dvě kila připočítat. Při té vší nudě, která na festivalu byla, jste dokázali sami sebe přesvědčit, že vás baví i japonská kapela Jumping (Doping)Panda (organizátorům se povedlo vyhmátnout asi to nejvybředlejší, co japonská scéna nabízí). Nuda pokračovala i na The Inspector Cluzo, kteří nepotvrdili svůj výborný výkon z minulé Pohody, místo toho přizpůsobili svou show českému publiku, jejich playlist byl tak tvořen z 10 min. muzikou, z 15 min "muzikou" a z 15 min keců vystřižených z novácké estrády. Pár vtipných narážek na francouzského prezidenta tak zaniklo v přehršli laciných vtipů. Vystoupení zfetovaného Trickyho pak připomínalo více návštěvu domu hrůzy na matějské pouti v režii kolotočáře Kočky než hudební koncert.

Den plný nudy spěl ke svému jedinému světlému bodu a to ke koncertu Skunk Anansie. Výborný zvuk, skvělá atmosféra. Na kapelu radost pohledět, jakoby ani neprodělala onu několikaletou pauzu. Nové písničky jsou trochu kytarovější, než bylo zvykem, ale stále si drží laťku kvality. Stále vše šlape a maže dál. Co následovalo potom? Prodigy - rave v podání fotrů, kterým už táhne na dědkovství postrádal energií a opět i kvalitní zvuk. Malým zablesknutím byl jen koncert Swan Bride, opět s hrozným zvukem.

Možná byste čekali podobné shrnutí všech tří dnů, ale ono je to vlastně to samé pořád dokola. Takže druhý den: nůůůůůůůůůůda - Disco Ensamble docela dobré, Jello Biafra dobré, ale krátké - nuda - Muse - megalomanská supershow, na poměry festivalu i docela dobrý zvuk. Nutno si možná položit otázku, kde končí koncert a začíná cirkus, ale alespoň bylo na co koukat.

A konečně třetí den: Nuda (včetně Gallows), The Subways a cesta domů.

Festival se oproti minulým ročníkům opravdu ještě zhoršil. Kromě piva Staropramen (za 32Kč od člověka v triku: "AC Sparta Praha - jeden tým, jedna víra, jedna krev") k záporům festivalu přibyl i naprosto otřesný zvuk (netroufám si hodnotit vystoupení kapel jako Fly fly fly nebo NIGHT, protože v hangárech znělo všechno stejně (příšerně), vlastně jediní, kteří se dokázali se zvukem nějak vypořádat byli Rara Avis), málokterý koncert šlo přežít bez špuntů a zvukaři dokázali pohřbít i koncerty takových es, jako je Vltava nebo Blue Effect (upřímně i ti Editors zněli na hovno).

Dramaturgie festivalu je postavená tak, že vás probudí ráno vyhřátý stan, v 12 se otevírá festivalové městečko a vy se do šesti do večera nudíte a snažíte se sami sebe přesvědčit, že ta rádoby kvalitní kopírka kopírek vás vlastně baví. Proč program nezačíná už okolo 10:00 třeba nějakými ńetradičními projekty (taneční vystoupení, slam poetry...), které by postupně vystřídal nějaký jazz nebo pohodová Vltava či Blue Effect, na které si jen sednete do trávy a necháte se unášet na notoricky známých melodiích, je mi záhadou.

Festival působí dojmem, že by si pro korunu nechal vrtat koleno a snaží se vydělat na každém stéblu trávy. Proč se nenabízí třeba Kofola jako alternativa ke Staropramenu, je mi záhadou. Inu, festival je stále pro brouka pytlíka s igelitkou Lídl. Žádný vítěz soutěže Kapela časopospisu Muzikus to rozhodně nezmění.
----------------------------

Pohoda 2010

Nebojte se, ze světa iluzí jsem už opravdu dávno vylezl. Koukat se celé dětství na mého dědu, jak zabijí králíky mi jich vzalo poměrně dost. Nevidím Pohodu v růžových brýlích, ale on je to opravdu tak trochu jiný festival. Rozhodně jiný, než Rock for people.

Po neštěstí, které festival zasáhlo minulý rok, jste se letos na pohodě mohli cítit bezpečněji než na kdejakém americkém letišti. Zřícení slavného O2 stanu pořadatele v čele s Mišo Kasčákem asi hluboko zasáhlo. I přes zákaz stage divingu festival ale probíhal v duchu svého jména Pohoda.

Slovenský festival jsem navštívil už potřetí, každou návštěvou mě více a více utvrzuje, že představuje špičku mezi festivaly. Vždy na něm objevíte novou muziku, nenudíte se ani minutu, navíc máte pocit, že si vás pořadatelé váží a pečují o vás s láskou (na kterém jiném festivalu vám stále nabízí vodu zdarma atd.).

Letos jsem na pohodu jel poměrně zhnusen festivalem RFP a do poslední chvíle jsem zvažoval, jestli prodat lístek. Naštěstí jsem tak neučinil, jestli se vám nechce číst následující řádky, tak si vzpomeňte na výše uvedenou recenzi RFP a přetočte si ji v hlavě naruby. Jediným zklamáním festivalu Pohoda bylo vystoupení These New Puritans, které jsem obdivoval, už když vydali první EP a první desku. Bohužel, jejich druhé album mě, podobně jako koncert na Pohodě, nudilo. Koncertu nepomohl ani zvuk na Garnier Arena, který se občas pral se zvukem z O2 stage, což byl vlastně druhý neduh Pohody.

Zvuk byl ve srovnání s RFP výborný, kdo nechtěl pít Zlatého Bažanta mohl pít Kofolu (a že se ji v tom tropickém vedru vypilo), kapely rovněž super. Za zmíňku stojí především výkony The XX, Browna, Out to Lunch, opravdu boží koncert WWW nebo TrioVD. Zatímco kapely jako Para nebo Puding paní Elvisovej jsou vytlačeny do času, do jakých mají být pro svou zajímavost vytlačeny, je dáván prostor progresivním projektům jako Ink Midget & Pjoni nebo vážné hudbě. Festival tak plní tu funkci, kterou by plnit měl - seznamuje vás s muzikou, na kterou byste si běžně nezašli - a to je právě to, kde RFP naprosto selhává. Jediné, na co si lze v letošní dramaturgií postěžovat je absence nějaké divočárny, Pohoda nabídla už The Hives nebo Dananana....nanana...nananaykroyd, ale něco takového v letošní nabídce chybělo. Škoda, že The Subways ukořistil Grape. Když vás muzika omrzí můžete si zajít na zábavnou show Hudáka nebo Street Dance Battle.

Pohoda má mnoho kladů. Můžete si být jisti, že když na ni pojedete, tak si odvezete plno zážitků a objevíte i plno super muziky (i když hudebním lenochům je nabídnuta cesta obskakovat koncerty Pary, Pudingu, Chiki Liki Tu-A nebo Ska-Pra Šupina).

Tím hlavním kladem Pohody je ale pohoda. Atmosféra tohoto slovenského festivalu je opravdu nepopsatelná je to něco, co se musí prožít.

P.S. Vzpomněl jsem si, že v jedné věci ale dává RFP Pohodě za vyučenou. Trochu překvapivě je to čistota hajzlíků (takže do příště se polepšit!)